Spisovatel a překladatel Zdeněk Urbánek: 1917-2008


1917: Zděněk Urbánek se narodil 12. října v Praze na Hradčanech manželům Václavu a Růženě Urbánkovým jako nejmladší ze tří synů.

1930-1938: Ve třicátých letech Zdeněk Urbánek navštěvoval nejprve Akademické gymnázium v Praze a následně Obchodní akademii v pražském Karlíně.Právě v této době se Zdeněk seznámil v rámci studentského divadelního spolku Divadelní kolektiv mladých na Zbořenci s Jiřím Ortenem a Pavlem Tigridem, s nimiž oběma se vzápětí spřátelil.Zdeněk Urbánek touto dobou patří spolu s dalšími literáty a povětšinou rovněž dobrými přáteli: Josefem Hiršalem, Hanušem Bonnem, Josefem Ledererem, Ivanem Blatným, Jiřím Danielem a několika dalšími nadějnými autory k talentované generaci československých meziválečných spisovatelů tzv. „bednářovců“, sdružených okolo básníka a překladatele Kamila Bednáře.Kromě intelektuálních zálib byl Zdeněk rovněž nadšený sportovec. Mezi jeho nejoblíbenější sporty patřily tenis, lední hokej a lyžování. Za hokejové mužstvo klubu LTC Praha nastupoval dokonce v jednom útoku s Jaroslavem Drobným, budoucím vítězem Wimbledonu.

1939: Zdeněk Urbánek nastupuje na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Prazeke studiu angličtiny a českého jazyka, avšak krátce po zahájení Zdeňkova studia dochází 17. listopadu 1939 na základě vyhlášky říšského protektora Konstantina von Neuratha k uzavření českých vysokých škol a Zděnek je tudíž nucen svá studia záhy ukončit. V nakladatelství Václava Petra současně vychází Urbánkova knižní prvotina, sbírka krátkých lyrických próz Jitřenka Smutku.

1939-1945: Krátce po vypuknutí druhé světové válkyZdeněk Urbánek pracoval jako redaktor nakladatelství Evropský literární klub a následně nakladatelství Sfinx, přičemž se vzápětí nechal zaměstnat u otce na rodovém statku v Drahelicích jako kočí, aby uniknul totálnímu pracovnímu nasazení v německé Třetí Říši. V roce 1940 si Zdeněk bere za manželku Věru Műhlwaldovou, původně přítelkyni Pavla Tigrida. V průběhu války se Zdeněk snaží navzdory hrozícímu nebezpečí pomáhat všem, kteří to potřebují: ve svém pražském bytě schovává několik židovských dívek a přes vlastní nedostatek posílá balíčky s jídlem vězňům do Terezína. Po celou válku uchovává rukopisy Ortenových deníků a roku 1941 vlastním nákladem vydává Jiřímu Ortenovy sbírku básníJeremiášův pláč. Společně s Jiřím Ortenem také napíší divadelní hru Blahoslavení tiší. V rámci vlastní publikační činnosti Zdeňku Urbánkovi roku 1940 vyhází esej Člověk v mladé poezii, jímž se Zdeněk pokouší definovat spisovatelskou generaci „bednářovců.“Do konce války dále Urbánek publikuje soubor krátkých próz Úžeh tmou, svůj první román Příběh bledého Dominika a životopis slavného pokořitele Jižního pólu, Roalda Aumundsena. V průběhu čtyřicátých let se Zdeněk Urbánek spřátelil také se spisovatelem a výtvarníkem Jiřím Kolářem, mužem, jenž stál společně s Jindřichem Chalupeckým u zrodu uměleckého spolku Skupina 42, který sdružoval nejen literáty, ale i výtvarné umělce.

1945-1948: Zdeněk Urbánek je zaměstnán v deníku Svobodné slovo, poté v krátkosti pracuje na ministerstvu informací.Vinou postupně nastupujícího komunistického režimu Zděnek nadále poměrně často střídá zaměstnání. Mezi lety 1945-1949 zastává pozici redaktora nezávislého deníku československých legionářů Národní osvobození, pro který připravuje především sobotní kulturní přílohu.

1949-1959: Zdeněk Urbánek pracuje pro Československý státní film. Nejprve jako lektor námětů a později v pozici dramaturgického tajemníka umělecké rady, která má na starosti scénáře.V roce 1949 je publikován na dlouho dobu poslední Urbánkůvromán Cestou za Qujotem. V rámci své tvorby se Zdeněk Urbánek po únorovém převratu orientuje výhradně na překladatelskou činnost z angličtiny.Roku 1957 Zdeněk Urbánek onemocní tuberkulózou, ze které se úspěšně vyléčí především díky pobytu v Sanatoriu Jiřího Wolkera v Tatranské Polijance.Na spisovatelskou činnost však Zděnek Urbánek přeci jen ani v 50. letech tak docela nezanevře. Skupina spisovatelů a umělců sdružená spolu se Zdeňkem okolo Jiřího Koláře, považovala touto dobou za ideální literární útvar deníkový záznam, který co nejvěrněji popisoval bezprostřední životní zkušenosti a od roku 1949 do poloviny 50. let vedla takzvaný „sdružený deník“, do nějž jednotliví autoři přispívali. V polovině 50. let se Zdeněk Urbánek u „kolářovského“ stolu v kavárně Slavia seznámil s tehdy spíše nesmělým začínajícím básníkem Václavem Havlem, a z této známosti se vyvinulo věrné přátelství na celý život. Od roku 1959 se Zdeněk Urbánek živí výhradně jako překladatel anglické a americké literatury. Mezi jeho překlady jmenujme například: Zpověď Johna Talbota od Hugha Walpola (1946); Šedou eminenci od Aldouse Huxleyho (1947) a Dobrodružství Wesleyeho Jacksona od Williama Saroyana (1948). Během padesátých let nadále překládá díla takových velikánů jako Walta Whitmana (sbírka básní Stébla Trávy přeložená společně s Jiřím Kolářem), Tehodora Dreisera, Johna Goltsworthyho, Jamese Joyce a Williama Shakespeara. Urbánkovou obzvláště připomínanou prací je poté zejména předklad Shakespearova Hamleta z roku 1959.

1967: Zdeněk Urbánek se jako překladatel účastní IV. Sjezdu československých spisovatelů, jenž někdy bývá označován za počátek pražského jara. Při svém projevu zde obhajuje zakázané dílo spisovatele Jana Hanče.

1968: Zdeněk Urbánek absolvuje studijní pobyt na All Souls College v Oxfordu.

1970-1977: V období normalizace se Zdeněk Urbánek svátá častým hostem na Hrádečku, kde se naplno rozvijí jeho přátelský vztah s Václavem Havlem, který dává Zdeňkovi ke kontrole stále častěji své texty.

1977: Zdeněk Urbánek se stává jedním z prvních signatářů Charty 77. V jeho střešovickém bytě probíhá závěrečná finalizace Charty 77, přičemž den před jejím zveřejněním ZdeněkUrbánek s Václavem Havlem připravují obálky, jež mají být zaslány všem signatářům. Druhého dne vyrážejí Václav Havel, Pavel Landovský a Ludvík Vaculík předat Chartu státním úřadům právě ze Zdeňkova bytu.

1990-2008: Roku 1991 se Zdeněk habilituje v oboru dramaturgie na AMU, načež se zde stává rektorem. Na tuto pozici nicméně již o rok později rezignuje. Zdeněk Urbánek je také jmenován předsedou Společnosti Franze Kafky (a později jejím čestným členem). Od roku 1994 se stává předsedou Fondu Boženy Němcové pro autory postižené nouzí. V roce 1991 je Zdeňku Urbánkovi udělen Řád T. G. Masaryka III. stupně. Během roku 1993 pak obdrží od izraelské vlády vyznamenání „Spravedlivý mezi národy“ a zároveň je jmenován čestným občanem státu Izrael za pomoc židovskému obyvatelstvu v době holocaustu.Svou po sametové revoluci obnovenou spisovatelskou dráhu Zdeněk Urbánek spojil s nakladatelstvím Atlantis, které nejprve vydaloUrbánkovo nejznámější dílo Stvořitelé světa (1995), k němuž Zdeněk vzápětí během 90. let sepsal další dva díly: Stvořitelé světa pokračují (1996) a Stvořitelé světa díl třetí (1997). Roku 2003 uvedlo nakladatelství Atlantis na trh poslední Zdeňkovu publikaci Stránky z deníků, která mapujeautobiografickou formou období z let 1986-1999.

2008: Zdeněk Urbánek umírá po krátké nemoci 12.6. ve věku 90 let. Roku 2012 byla na jeho dům ve Střešovicích umístěna pamětní deska připomínající přípravu a následné zveřejnění Charty 77: „V tomto domě žil a pracoval Zdeněk Urbánek. Autor, překladatel, bojovník za lidská práva, spravedlivý mezi národy. Z tohoto místa se 6.1. vydala na svou historickou pouť Charta 77.“

David Dušek